Jaké jsou postupy při braní steroidů

Injekce, nebo tablety? / Dlouhodobě, nebo v cyklech? / Kolik se užívá? / Jak se správně aplikují injekce / Čím a jak zapíjet tablety?

Injekce, nebo tablety?

Obecný konsensus mezi dlouhodobými uživateli je, že základ každé kůry s AAS tvoří injekce, přesněji jako „podkladovka“ funguje jakýkoli testosteron (t. enantát, t. propionát nebo sustanon), minimálně jedna injekce týdně (250 mg) u sustanonu nebo enantátu (které se vstřebávají pomalu), nebo u propionátu (který se uvolňuje do těla rychle) přibližně 50-100 mg obden či denně. Teprve na tento základ se dodávají další steroidy, ať už tabletové nebo injekční.Tomuto přístupu "kladení ASS na sebe" se anglicky říká "stacking". 

Důvodem je, že téměř jakýkoli AAS potlačuje tvorbu vlastního tělního testosteronu (některé o pár desítek procent, některé úplně!), čili se potom dodává testosteron do těla externě. Samozřejmě, kůra se může skládat pouze z testosteronu a ničeho dalšího. Problém je, že nástup samotného testosteronu bývá většinou pomalý, někdy trvá i několik týdnů, než si uživatel všimne nějaké tělesné změny. Proto se do kůry (hlavně jejího počátku) nasazují i tabletové/orální AAS, které mají nástup podstatně rychlejší, ať už psychicky nebo fyzicky.

Samotnou kůru je však obtížné absolvovat pouze na orálních AAS, protože to může prakticky „vypnout“ celou hormonální soustavu v těle. S touto tezí by se dalo polemizovat, pokud by se užíval testosteron v tabletách nebo gelu (čímž se dá vyhnout injekcím), případně se používaly jenom velmi malé dávky orálních steroidů (např. 5-10 mg od každého), ale takováto kůra bude mít také velmi malý efekt. Jedná se spíše o tělesnou a psychickou vzpruhu než radikální transformaci a podobnou nebo větší změnu v těle docílí za měsíc či dva i kvalitní legální suplementace (čisté aminokyseliny, hydrolyzáty, adaptogeny či kreatin).

Aniž bychom poskytovali detailní návod, oblíbenými objemovými kůrami jsou např. kombinace tst. enantát (injekce) + jakýkoli nandrolon (injekce) + methandienon (tablety) - s nízkým dávkováním se jedná o středně tvrdou kůru). Naopak třeba sustanon (injekce) + trenbolon (injekce) + oxymetholon (tablety ) bez ohledu na dávkování znamená vždy tvrdou kůru.

Naopak rýsovací kůry bývají klasicky postavené tst. propionátu (který nezavodňuje) a do kombinace se dávají injekčně primobolan, boldenon nebo stanozol (jedna či dokonce všechny tři látky) a tabletově takřka vždy oxandrolon nebo tabletový stanozol či drostanolon nebo jejich kombinace. Vyloženě tvrdá rýsovací kůra bude postavená na t. propionátu, trenbolonu a fluoxymesteronu s případným použitím ještě některé z výše uvedených látek.

Znovu: neuvádíme zde celkové dávkování, frekvenci užívání, ani délku kůry. Naznačujeme pouze to, že různé AAS se používají na různé účely a že jedna kůra/cyklus nikdy nebývají postavené na jedné látce, ale běžně kombinaci tří až čtyř látek. Občas se začátečníkům doporučuje začínat na pouhých dvou látkách (klasicky testosteron a methandienon nebo drostanolon) a naopak u pokročilých kulturistů, zvláště v předsoutěžní přípravě, vidíme kombinace až deseti látek (z nichž všechny nemusejí být AAS).

Čím méně je látek v jednom cyklu, tím větší dávky jednotlivých látek se obvykle užívají, aby byly vidět výrazné výsledky. Znamená to však také, že si tělo vytvoří resistenci na tyto látky a v další kůře/cyklu se téže látky užívají ve větších dávkách, pokud jsou cílem znovu výrazné výsledky. Stejné dávkování již dříve užívaných látek vyvolávají již minimální změny. Každou další kůrou se ve svalových buňkách obsazují (uzamykají) androgenní receptory, které jsou pak dále neaktivní. 

Alternativou k tomu je začínat od počátku na více látkách (třech až pěti) ve velmi nízkém dávkování a spoléhat na jejich synergii (kombinace určitých látek dává ve výsledku více než jejich pouhý součet, ale umocnění). Zároveň se v každé nové kůře používají trochu jiné látky a jiné poměry, opět ze stejného důvodu, aby si tělo nevytvářelo resistenci a neklesala účinnost použitých AAS. Tento způsob se obecně považuje za nejbezpečnější. Většina dealerů AAS bohužel svým klientům nenabízí šetrné postupy a ženou je do užívání velmi vysokých dávek hned od počátku.


Dlouhodobě, nebo v cyklech?

Mezi uživateli AAS existují v zásadě dva tábory. Jeden z nich jsou zastánci dlouhodobého užívání injekčních AAS, s minimálním použitím orálních. Tento způsob užívání zaručuje, že nedochází k poklesu formy (ztrátě svalů), protože se AAS nevysazují. Existují jedinci, kteří takto zůstávají na AAS trvale deset i dvacet let bez přestávek. Někteří cvičenci doporučují zůstávají na injekčních AAS (nebo přinejmenším testosteronu) minimálně dva tři roky v kuse, neboť věří, že se takto dá vybudovat silný svalový základ. Tento postup je rozhodně bezpečnější než dlouhodobé užívání orálních AAS, nicméně zvyšuje v těle celkovou rezistenci vůči injekčním AAS.

Druhý tábor systematicky uvažujících uživatelů AAS důsledně cykluje. Kůra tedy trvá dva až čtyři měsíce (obsahuje injekční i orální AAS) a poté se následující dva až čtyři měsíce AAS neužívají. V přechodu mezi fází „on“ a „off“ („na“ a „bez“) je nutné absolvovat tzv. PCT (post-cycle therapy), tedy zpětné nastartování hormonálního systému, aby fungoval i bez AAS. (Bez PCT zaznamenají uživatelé AAS mnohem větší vedlejší následky.) PCT i následná fáze „clean“ s sebou vždy nese jistou ztrátu nabyté svalové hmoty a síly.

V rámci užívání AAS se setkáváme i s pojmem a praktikou „blast and cruise“ – tedy náhodné zkoušení různých typů látek, které nemá žádné přesné časové ohraničení a jasně daný plán. Tato praktika je považována za extrémně nebezpečnou, nicméně někteří uživatelé udávají, že tímto způsobem lze překonávat stagnace a rezistence. Přesněji - praktika "cruising" znamená dlouhodobě zůstávat na testosteronu a "blasting znamená přihazovat orální AAS. Nicméně, mnoho uživatelů AAS zachází s užívání testosteronu také velmi volně a spíše než jako "podklad" ho používá střídavě s ostatními látkami. "Blast" může také znamenat maximální dávkování nějaké látky (například náhlé zvýšení příjmu testosteronu před závodem v powerliftingu, např. na 1000 mg týdně) a cruise jako minimální dávkování (například 250 mg testosteronu týdně po zbytek roku).

Dále se používá i pojem a praktika „bridging“ – tedy přemosťování tvrdších steroidových cyklů pomocí slabších steroidových cyklů nebo jiných anabolických látek. Např. namísto silného trenbolonu se užívá slabší primobolan, nebo vysoké dávky látek z kategorie PCT (anastrazol, testoviron, HGC), růstový hormon, růstové faktory (IGF, MGF, GHR, CJC, ipamorelin, hexarelin ad.) nebo různé prohormony. Tyto látky nemají stejné negativní efekty jako AAS a obecně jsou považovány za neškodnější. (Což je velmi diskutabilní názor, zvláště u tabletových produktů.)

Většina uživatelů, kteří cyklují, používají produkty PCT pouze pár týdnů, nikoli celou dobu, kdy se neužívají steroidy. Přemosťování umožňuje udržet více svalové hmoty než při úplném vysazení jakýchkoli dopingových látek, zdravotně je ale problematičtější a tuto praktiku nelze nikomu doporučit provádět dlouhodobě.

Typickou praktikou užívání steroidů je tzv. tapering, tedy zvýšené dávky injekčních i orálních AAS v počátku kůry (první týden až dva), střední dávkování během většiny týdnů kůry a potom postupné pomalé snižování dávek na konci kůry. Přesněji, součástí taperingu bývá to, že se silnější orální AAS používají na začátku kůry ve větších dávkách, uprostřed kůry se nepoužívají, a na konci kůry se orální AAS používají slabší, nebo se používají menší dávky silnějších orálů, a postupně se úplně vysadí injekční AAS. Tato metodika má u každého "stackingu" (viz výše) své podrobně vypracované tabulky (jež se dají najít v různých ilegálních "steroidových manuálech") a opatrnější uživatelé AAS se jimi pečlivě řídí. Empiricky ale platí spíše to, že velká část uživatelů hazarduje spíše s nemetodickým "blast and cruise".

Naopak jako zdravotně i výkonnostně dobrý tip je možné doporučit mezi steroidovými cykly využívat kůry vysokých dávek přírodních rostlinných adaptogenů, které dovedou udržet svalovou hmotu, výkon svalů i libido a přitom působit příznivě na činnost jater a ledvin. Tyto látky, jejichž hlavními složkami jsou rostlinnné steroly či saponiny nemají žádné vedlejší zdravotní účinky. Naopak zdraví prospívají a stimulují tělo, aby samo vyrábělo vlastní hormony a imunitní látky. (Tato stránka nabízí směsi adaptogenů Adaptobol, Libidibol a Imunobol, dělaných podle doporučení sovětských/ruských sportovních vědců, případně čínských a indických lékařů.) Cenově vycházejí adaptogeny s vysokými obsahem rostlinných ekdysteronů velmi podobně jako látky z PCT nebo AAS.


Kolik se užívá?

Nechceme překračovat jakékoli legislativní omezení, jen připomeneme základní čísla. Zdravý dospělý muž denně vyprodukuje kolem 10-12 mg testosteronu. Toto množství je v současnosti spíš výjimečné, neboť na nás působí mnoho negativních vlivů životního prostředí a především psychický stres snižuje výrazně produkci vlastního tělního testosteronu.

Pokud někdo má nízkou hladinu testosteronu a hodlá to řešit medicínsky, lékaři se snaží upravit jeho hladinu na oněch 10 mg denně. K této úrovni vás přitom za příznivých okolností mohou vytáhnout i některé legální suplementy, pokud se užívají ve velkých (často trojnásobných než běžně doporučovaných) dávkách.

Vědci bývalého NDR (Východního socialistického Německa, kde panoval ve sportu státně řízený doping) zjistili, že dávkování 35 mg AAS denně dovoluje, aby nad pozitivními-anabolickými efekty nepřevážily negativní-androgenní efekty. Tento trojnásobný abúzus (zneužívání nad-terapeutických dávek) je však pro zkušené uživatele AAS vyložený čajíček. Byl používán převážně atlety a atletkami, jejichž cílem byl primárně vzrůst výkonnosti, nikoli maximální nárůst svalové hmoty.

Praxe mnoha dopujících silových sportovců (vzpěrači, powerlifteři, strongmani, kulturisté) se pohybuje mnohem výše, často kolem 200 mg denně, někteří i 400 mg denně (tedy 20-40x tolik, než jsou terapeutické dávky), což stále patří k vyššímu standardu. Rekordmany raději neuvádíme.

Jenom pro zcela základní představu:


Jak se správně aplikují injekce

Uživatelé AAS používají jako místa vpichu tyto tělesné partie: hýždě, horní část stehna zboku, boční část ramen, boční hlavu tricepsu a lýtko. Z dlouhodobého hlediska dává smysl pouze aplikace do horní části hýždí, vpichem seshora (nikoli zboku). U všech ostatních partií hrozí větší riziko napíchnutí nějaké cévy, vyšší riziko zánětu a vyšší riziko, že se olej při pohybu vytlačí částečně zpět ven. Nehledě na celkově vyšší bolestivost vpichu a bolestivost svalů při následném tréninku. Problémem může být také hustota svalů - častěji trénované svaly a svaly s větším množstvím vláken jsou pro injekční jehly hůře prostupné a napíchnutí musí být provedeno větší silou a sval více poškodí. Lidé, kteří používají velké dávky injekčních AAS, obvykle nejprve použijí pro místo vpichu hýždě, poté ramena a nakonec tricepsy. Nejčastější chybou bývá neustálé využívání předních stehenních svalů (kvadriceps zboku). Jsou sice snadno dostupné, ale nesou největší rizika zánětu i bolestivosti následující dny.

Je velice populární omyl, že svaly rostou tam, kam se aplikuje injekce. Ve skutečnosti se olej a AAS ze svalové tkáně uvolňují do krve pomalu a tato krev pak proudí po celém těle a AAS se "uchycují" ve svalech, které byly momentálně zatěžovány a vznikly v nich svalové metabolity (zplodiny)  jako markery (signály) pro následnou obnovu. To, že v místě vpichu někdy daný sval lehce oteče, neznamená, že roste. Proto veškeré vpichy AAS do bicepsů provádějí jenom naprostí hlupáci. AAS nezpůsobují lokální hypertrofii. Toto funguje pouze u syntetických peptidů (IGF, follistatin ad.), které se aplikují menšími injekcemi (nepříliš hluboko) a aplikují se i vícekrát denně. Peptidy se aplikují častěji než AAS a celkově vycházejí finančně minimálně dvakrát dráže než užívání AAS.

U AAS vpich do svalu bývá poměrně hluboký (několik centimetrů) a před vytlačením oleje dovnitř se kontrolně natahuje stříkačka zpátky. Pokud se v ní objeví bublinky, jde o signál, že vpich bude bezpečný. Pokud se v ní objeví krev, je nutné stříkačku vytáhnout a olej do svalu nevpouštět. Mohl by se dostat do krve a způsobit případně i zástavu srdce (tukovou embolii). Aplikace látky (vypouštění do svalu) by mělo být pomalé a plynulé, cca 10-15 sekund na 1 ml roztoku, jinak je aplikace mnohem bolestivější a nebezpečnější.

Jednu jehlu je možné použít pro vpich maximálně dvakrát. Vícečetné použití ji v mikroskopickém řezu třepí a způsobuje větší poškození svalové tkáně. S nepoškozenou jehlou se místo vpichu během dne bezproblémově zacelí.

Každý typ AAS a každý typ oleje vyžaduje jinak velkou (dlouhou i tlustou) jehlu. Mnozí uživatelé se snaží umenšit bolest tím, že používají miniaturní „inzulínové injekce“, ale některé látky jimi nelze protlačit. (Pro natažení z ampulky se většinou používají větší jehly. Inzulínové injekce se typičtěji používají u aplikace inzulínu, růstového hormonu a syntetických peptidů, u AAS méně.)

Samozřejmostí injekční aplikace AAS je dodržovat základní hygienu: mít důkladně umyté ruce mýdlem a horkou vodou, případně i antibakteriálním roztokem či mít sterilní rukavice, místo vpichu dezinfikovat alkoholem, peroxidem, septonexem nebo jodisolem, podobně ošetřit i jehlu (a nedotýkat se jí prsty), místa vpichu se dál nedotýkat a zalepit náplastí.


Čím a jak zapíjet tablety?

Zdánlivě naprosto banální otázka, kterou však uživatelé orálních AAS často řeší. Problém je, že mléko (i proteinové nápoje) a mnohé čaje mohou zhoršovat účinnost léků.

Obecně je orální AAS vhodné přijímat nalačno (úplně ráno a v průběhu dne, kdy je vytrávený žaludek) a zapíjet tablety 2-3 dcl čisté vody, aby bylo zaručeno, že se dostanou do žaludku a nezůstanou zaseknuté na půli cesty.

Zajímavé je, že zesilující vliv na účinek léků má šťáva z grepu, která obsahuje bioflavonoidy a furakokumaríny, které posilují vstřebávání a následné využití léků. Pro opravdové, několikanásobně větší využití jsou nutné poměrně velké koncentrace šťávy z grepu (1-2 dcl) a tyto dávky zároveň zhoršují citlivost pokožky na sluneční záření, čili můžou vyvolávat popáleniny. Šťáva z grepu se tedy pije hlavně v zimních měsících, při případné konzumaci přes léto je nutné dobře krýt pokožku, nechodit na přímé sluneční světlo a používat krémy se silným UV faktorem, nebo jednoduše přes slunečné dny nepít grepovou šťávu.

Lékům jinak nevadí používání pomerančové nebo citrónové šťávy. Nelze ale dokázat, že by se přímo zlepšovalo jejich využívání. U používání grepové šťávy je nutné zmínit to, že zvýšená účinnost léků (AAS) znamená i jejich zvýšenou zdravotní nebezpečnost. 

Tablety AAS by se při konzumaci neměly kousat či drtit – nejlépe se vstřebávají až ve střevech a neměly by být rozpuštěné už v žaludku.